ZŠ VNB I / 01 - Vulkanismus

Lekce I / 01 - Vulkanismus

Cíl lekce:

Žáci dokáží popsat stavbu sopky a její jednotlivé části, prohloubí si své znalosti o sopečné činnosti a postaví si funkční zmenšený model sopky.

Zeptejte se Vašich dětí:

Z jakých částí se skládá sopka?
Znáte nějaké sopky u nás a ve světě?
Na jaké typy dělíme sopky?
V čem se vyrobená sopka podobá skutečné sopce?
V čem se vyrobená sopka odlišuje od skutečné sopky?

Vulkanismus

Jako sopečná činnost (vulkanismus) se označují všechny povrchové projevy magmatické aktivity, jako například vlastní pronikání magmatu (horninová tavenina obsahují plyny a páry) na zemský povrch, kde se pak označuje jako láva, ale také různé exploze plynů a par. S vulkanickou činností jsou také spjaty výrony horkých par a plynů, prameny termálních vod a často i menší zemětřesení (způsobené pohyby magmatu).

Sopečná činnost
Obrázek Tectonic plate boundaries od Jose F. Vigil. USGS ([1]) [Public domain], via Wikimedia Commons

Sopečná činnost probíhala na Zemi ve všech obdobích její minulosti a probíhá dodnes. I dnes na Zemi vznikají tuhnutím láv vulkanické horniny. Jako láva se označuje magma vylité na zemský povrch. Dnes můžeme na zemském povrchu pozorovat i morfologické projevy vulkanické činnosti (např. sopečné kužele), ale čím více se ponoříme do minulosti, tím méně informací o samotných projevech vulkanické činnosti máme, a někdy dokonce víme jen to, že nějaká sopka vůbec existovala díky výskytu utuhlých láv nebo usazených sopečných vyvrženin jako např. sopečný popel v sedimentech (usazených horninách).

Stavba sopky

Místo, kde proniká magma a vulkanické plyny na povrch (nebo kde se tak stalo v minulosti), se označuje jako sopka - vulkán. Sopky vznikají jak ve vodním, tak v suchozemském prostředí. Většina lidí si pod sopkou představí sopečný kužel, ale existují různé typy a tvary sopek. Většina sopek vytváří kopec nebo alespoň mírný pahorek tvořený utuhlou lávou nebo sopečnými vyvrženinami (tzv. pyroklastiky). Ideální sopka se skládá z magmatického krbu, ze kterého vzhůru pokračuje sopouch (poměrně úzká přívodní dráha), který je zakončen kráterem (neboli sopečným jícnem) nacházejícím se na vrcholu sopečného kužele. Sopečná erupce je vyvolána tlakem plynů uvolněných z magmatu a nastává v případě, kdy tlak plynů vyvolává takové napětí, že dojde k násilnému proražení poslední překážky dělící magma od zemského povrchu. Při počátku erupce nejprve unikají plynné látky a teprve poté dojde k samotným výlevům láv. Roztavený kov, který tvoří jádro naší Země, se nazývá magma. Extrémní žár může v magmatu způsobit rozšíření bublinek oxidu uhličitého. Rozpínající se plyn tlačí magma do otvoru sopky a ven na povrch Země. Sopečná erupce nastane, když magma přeteče.

Sopky kromě magmatu a plynů vyvrhují i pevné látky (nesoudržné sopečné vyvrženiny tzv. pyroklastiky), a to zejména ještě před výlevy samotných láv, kdy dochází k erupcím par a plynů, při nichž se do atmosféry dostává velké množství pyroklastického materiálu. Jedná se například o sopečné balvany, které odlétávají až stovky metrů od kráteru, sopečné bomby (pumy) decimetrových rozměrů se sklovitou vrstvou na povrchu, sopečný písek (tzv. lapili) o velikosti milimetrů až centimetrů a sopečný popel, který dolétne až do vzdálenosti stovek kilometrů od kráteru. Nezpevněné pyroklastické horniny se souhrnně nazývají jako tefra nebo tufy a pokud se smíchají s jiným usazeným materiálem nesopečného původu, jsou označovány jako tufity.

Charakteristika sopek

Sopky můžeme rozdělit podle charakteru erupce na explozivní (výbušné) a efuzivní (výlevné). Explozivní sopky jsou charakteristické erupcí plynů. Mívají jen nízké valy z pyroklastik kolem nálevkovitě rozšířeného výbuchového hrdla. Tyto deprese bývají po ukončení aktivní činnosti často zality vodou a označují se jako maary. Efuzivní sopky jsou charakteristické výlevy lávy. Také lze dělit sopky podle materiálu na sopky tufové (tvořené nesouvislými sopečnými vyvrženinami), lávové (tvořené lávovými výlevy) a smíšené - stratovulkány (tvořené střídáním lávových výlevů a nahromaděným pyroklastickým materiálem). Podle činnosti lze sopky rozdělit na aktivní a vyhaslé.

Sopky na Zemi

České (všechny české sopky jsou sopky vyhaslé):

hora Říp, Bezděz, Milešovka, Trosky, Komorní hůrka, Panská skála, Zlatý vrch u Lísky, Kohout (Lužické hory), Malý Roudný, Velký Roudný, Otická sopka, Ovčácký vrch, Příšovská homolka, Slánská hora, Venušina sopka (Bruntál), Uhlířský vrch (Bruntálská vrchovina), Červená hora (Nízký Jeseník), Vinařická hora, Vrabinec, Valy (Bílé Karpaty), Hradiště, Pustý zámek (Doupovské hory)

Slovenské (všechny slovenské sopky jsou, stejně jako české, vyhaslé):

Poľana, Vyhorlat, Putikov vŕšok, Cerová vrchovina, Hajnáčka, Ragáč¸ Čertova skala (sopečná bomba), Šiatorska Bukovinka

Světové:

Askja (Island), Baker (Washington - USA), Etna (Sicílie – Itálie), Pico de Teide (Kanárské ostrovy – Španělsko), Popocatépetl (Mexiko), Santorini (Řecko), Vesuv (Itálie)

Stavba sopky
Obrázek Volcan explosif (upraveno) od svtcalvin [Public Domain], via openclipart

Pokud vás téma zaujalo a chcete se dozvědět více: